O jednom příjemném setkání

Tádydádydády dá. V pátek odpoledne jsem se zpožděním odevzdala poslední korektury onoho týdne a vydala se na cestu do neznáma. A to doslova. Kdesi na chatě v Brně se jakási zahrada měla proměnit v saharu a měli na ni zavítat známí i neznámí poustevníci, sesadit se kolem ohně a naslouchat, ochutnávat, připravovat a celkově vychutnávat pouštní atmosféru pod vedením proslulého, leč tajemného lektora :).

Byl to neobvykle zvláštní, nervózní pocit, jet někam a strávit večer s lidmi, co jsem nikdy neviděla… Ale v okamžiku překročení prahu branky zahrady se tento pocit vytratil. Dostalo se mi přátelského uvítání od zbytku osazenstva a proběhlo i propojení fejsbukových a blogových identit s těmi reálnými. Přišla jsem pozdě a spousta praktických kuchařských věcí už byla udělána, ale měla jsem možnost vyzkoušet si speciální pouštní ruční mixér (dva nože a sekání křížem) a v pozdních nočních hodinách i vyčarovat čajovnickou imitaci mátového čaje („voda asi už vře“, „ehm, jé, já tam asi nedala ten cukr…“, následoval lektorův trpělivý povzdech a v okolí si ptáci štěbetali o neumělství čajovníků). Nakonec byl čaj (snad) i pitelný.

Menu podrobněji doplním až po obdržení slibovaných receptů v elektronické podobě, každopádně byl součástí úžasný salát s černými olivami a čímsi se sezamem a tymiánem, jehněčí grilované na ohni, chléb pečený v popelu a „biopísku“ :), granátová jablka s růžovou vodou (růžová voda značky Lydia, jak jsme se shodli s panem C. :)) a mátový čaj… Nezapomenutelná haríssa!

Celý průběh vaření narušovaly (v dobrém smyslu) dva Elementy (záměrně velké E), což ale dodalo celému podvečeru rozpustilý nádech. I tyto Elementy se nakonec nechaly zklidnit mátovým čajem a tajně schovaným vínem (které bylo mimochodem moc dobré, zvláště z toho hrníčku s krtečkem 🙂

Po setmění se charismatický pan lektor rozpovídal o svých zážitcích. Ty občas prostřídal s multietnickými vtipy, které některým z nás (ehm) docházely až pozdě v noci pod vlivem mátového čaje a bůhvíčeho ještě…

Jako jediná z „externích“ hostů jsem zůstala přes noc a díky tomu měla možnost sáhnout si na iphone a ochutnat jehněčí varlátko. Těžko říct co byl větší zážitek. A nakonec jsem si uplácala i vlastní chlebovou placku a nechala ji opéct v popelu… Byla úžasná.

Nad hlavou svítilo tolik hvězd, co jsem za celé roky v Brně neviděla a o to snazší bylo podlehnout tlaku klížících se očí…

Byl to neobyčejný zážitek a odcházela jsem s rozšířenými horizonty (nikoli zorničkami :)) a inspirací, kterou jsem od kurzu očekávala. Proto jsem si dnes ráno cestou do práce koupila datle, ve kterých ale už někdo bydlel (a pecka to nebyla). Snad se mi bude vést lépe s hummusem, co dnes večer připravím. A možná, ale opravdu jen možná najdu odvahu i na ten kuskus 🙂

Účinkovali:
Charismatický lektor
Element č. 1
Element č. 2

Reklamy
Published in: on Červenec 1, 2008 at 12:55 pm  3 komentáře